Dotazy

Dobrý den, na daňovým přiznání jsem nezaokrouhlila daň a tím pádem výpočet byl chybný. FÚ mi oznámil chybu a potřebuji snížit zaúčtování o 116,- Kč, prosím poraďte mi jak opravu účtovat. V roce 2012 jsem účtovala 591 / 384 2013 384 / 682

Zaúčtujte letos jen minus 591 MD / minus 672 D. Je to malá částka, je zbytečné ji zobrazovat na 595 na minus MD. Minus na 591 se dalším předpisem daně za rok 2013 dostane na plus MD.

Obec buduje kanalizaci. V roce 2012 jsme uplatňovali plný nárok na odpočet v režimu přenesené daňové povinnosti. Příklad, fa byla na částku 2762442,- Kč, námi vypočtené DPh 552488,40. Toto DPh jsme dali do daňové přiznání ve stejné výši jak na vstupu tak na výstupu. Teď si nejsem jistá, zda to bylo dobře, když kanalizaci zatím dáváme na účet 042 a po kolaudaci bude na účtě 021 ,zda jsme si neměli uplatnit jen poměr nárokového plnění.A pokud ano, jakým způsobem se toto dá vypočítat?A co s tím teď? Děkuji

Plný nárok na odpočet daně je spojen se skutečností, že kanalizace bude používána výhradně ke zdaňovaným plněním. Takže pokud vybudujete třeba kanalizaci do nějaké části obce, kde napojíte jednotlivé domy, u kterých následně budete vybírat stočné, tak není problém. Problém by nastal v situaci, kdybyste napojovali nějaký objekt, který vůbec není používán k ekonomické činnosti (můžeme uvažovat třeba i o napojení úřadu, nebo třeba místního fotbalového hřiště a souvisejících šaten, které je provozováno bezúplatně ...). Potom bychom v této variantě měli jít na poměr (tam je jen potěšitelné to, že pokud by vycházel nad 0,99, tak se zaokrouhluje nahoru). Ještě by za určité situace hrozil koeficient... - to by záleželo, co se napojuje ..... Výše uvedené je samozřejmě za předpokladu, že budete kanalizaci provozovat sami (pokud by to provozoval někdo jiný a pronajímali byste to s DPH, tak samozřejmě by to sloužilo výhradně ke zdaňovaným činnostem - tedy plný odpočet daně).

Jinak jen podotýkám - na jednotlivé režimy odpočtu by neměla mít vliv skutečnost, zda je akce financována z dotace či nikoliv. Ani to, zda je akce rozpracována, nebo již dokončená.

Takže pokud nám hrozí nějaký případ uvedený výše a máte pochybnosti, tak se ozvěte a domluvíme se konkrétně podle vaší situace. ZN

Dobrý den, ještě jednou budu obtěžovat s domem přírody, ale budí mě to i v noci, tak moc prosím o radu. V obci bude zřízen "Dům přírody". Tato investiční akce bude dotována z EU, ministerstva a vl. podíl. V budově bude fungovat i knihovna, která vybírá pouze zápisné. Jinak by tam měly být i expozice vycpaných zvířat a pod.....Nemám zatím ponětí, zda se bude vybírat nějaké vstupné. V budově bude mít sídlo i Agentura ochrany přírody. Ta uzavřela s obcí smlouvu o spolupráci na přípravě a realizaci návštěvnického střediska na základě ust. §51 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb. Bylo mi řečeno, že bude přispívat na provoz dle výše zmíněného. A teď mám problém. O dotaci bylo požádáno včetně DPH s tím, že obec nebude v objektu provozovat ekonomickou činnost. Nevím, zda právě příspěvky Českého lesa ekonomickou činnost nebudou splňovat. Ještě bych se chtěla optat, zda by toto šlo popřípadě vyřešit smlouvou o dlouhodobém nájmu u kterého neuplatňujeme DPH. Moc děkuji za odpověď.

Jak to popisujete:

- knihovna - klasické půjčovné, registrační poplatky - to je bráno jako kultura - osvobozeno od DPH

- expozice - to by opět byla kultura - osvobozeno od DPH

- to sídlo Agentury ochrany přírody - abych to mohl dát bez DPH, potřeboval bych skutečně dlouhodobou nájemní smlouvu - v ní by muselo dojít k vyhrazení určitého prostoru, který by byl pronajat (a oni jej měli ve výhradním užívání ...). Pokud by to bylo jen například o právu umístit sídlo, tak tady to bohužel za nájem považováno není a bylo by nezbytné to dát s DPH.

Dobrý den, jsme město, plátci DPH. Uzavíráme tzv. dohody o zvláštním užívání komunikace na základě zákona o pozemních komunikacích č. 13/1997, §25, odst.6, písm.c),d),e). V těchto dohodách poskytujeme užívání komunikace v těchto případech:např.zřízení vyhrazeného parkování (tzv. P-rezervé), umístění reklamního poutače, užívání komunikace z důvodu provádění staveb či havárií na inž.sítích, umístění lešení, výkopové práce, provoz prodejních stánků na komunikaci, pořádání akcí sportovních či kulturních, volební akce atd. Jedná se o to,že nevybíráme místní poplatek(nemáme ve vyhlášce města), ale úplatu za zvláštní užívání komunikae dle ceníku města. Chráníme se v dohodách vybranou vratnou kaucí, kdyby nám někdo poničil komunikaci. Tj. nevím zda se to bere je výkon veřejné správy nebo ekonomická činnost. Komunikace je stavba umístěná na pozemku, tj. rozlišovat krátkodobý a dlouhodobý pronájem dle § 56 ZDPH a P-rezervé (vyhrazené parkování) mít zdanitelné 21% ???? Děkuji moc za Váš názor.

Nebudu zastírat, že tady asi budou dost rozdílné názory. Když se dívám na §25, musím říci, že jsem celkem přesvědčen, že je to něco jiného než §23. Zatímco §23 je striktně o výkonu veřejné správy - zde obce jednají "z pozice moci" ... - což naplňuje charakteristiku výkonu věřejné správy.

§25 je podle mne o něčem jiném - řeší se tady jiné varianty užívání pozemních komunikací - tedy navazování vztahů mezi vlastníkem a další osobou na smluvní bázi - viz třeba výslovné uvedení "nájemního vztahu" ... - tady se tedy dle mého názoru o výkon veřejné správy nejedná, protože zde je jednáno v pozici soukromoprávních vztahů.

Pokud by platilo výše uvedené, budete muset zvážit charakter smluvních vztahů - často se asi nebude jednat o nájemní vztah (ve smyslu výhradního užívání), ale o právo užití - tedy tady by se nedalo uplatnit osvobození. Pokud by platilo výše uvedené - tak i u toho vyhrazeného místa pro parkování by se muselo jednat o zdanitelné plnění.

Prosím - toto berte jako názor - obávám se, že v současné nejasnosti vymezení ekonomická činnost x výkon veřejné správy se tady budou názory lišit ....

Naše město leží na hranici s Polskem a je plátcem DPH. Nyní jsme poskytli službu (zametání chodníku strojem na čištění chodníků) našemu partnerskému městu v Polsku. Snažila jsem se pročíst zákon o DPH kvůli tomu, jak máme postupovat ohledně DPH a vystavení daňového dokladu. Mám za to, že službu vyfakturujeme klasicky, tj. uvedeme základ daně, DPH 21 % a celkovou částku k úhradě. Je tento můj názor správný? Ještě by mě zajímalo, jak účtovat, jestli se uvádí nějaký jiný řádek přiznání DPH. Děkuji.

Tady si myslím, že ta situace je jiná - poskytujete službu osobě registrované v jiném členském státě - podle mne fakturujete bez DPH, nicméně jako ekonomickou činnost s uvedením na fakturu, že místo plnění je v Polsku (a daň si vypořádá to Město v Polsku).

Do přiznání by to mělo přijít na ř. 21 (základ daně) a pozor - musíte na tyto služby také podat souhrnné hlášení. (ZN)

Město pořídilo elektromontážní práce za 80.000,- Kč v přenesené daňové povinnosti. Nárok na odpočet DPH zde máme tak maličký, že ho nechceme uplatnit. Část z přijatého plnění ve výši 5.000,- Kč je ale určena pro jiný subjekt, který v objektu také sídlí - pro zdravotní pojišťovnu. Zdravotní pojišťovně těchto 5.000,- Kč vyfakturujeme. Prosím o radu, jak si poradit s DPH v PDP při přefakturaci. Je správný níže uvedený postup? Do řádku 10 přiznání k DPH uvedeme 80.000,- do sloupce Základ daně a 16.800,- (=21%) do sloupce Daň na výstupu. Do řádku 25 uvedeme 5.000,- Kč. Do řádku 43 uvedeme do sloupce Základ daně 5.000,- Kč a do sloupce V plné výši 1.050,- Kč (=21%)? Velice děkujeme za Vaši odpověď.

Myslím si, že takto postupovat můžete - předpokládám, že těch 5 tis. Kč jsou jasně vymezené práce, které by standardně měly být hrazeny pojišťovnou - tedy dané konkrétní práce přeúčtováváte v PDP a potom skutečně takto je to OK.

Připravujeme demolici nevyužívaného kulturního domu, který je již nějakou dobu prázdný. Dříve bylo pro nás ekonomickou činnosti (pronájmy, kulturní činnost). Po demolici zde bude veřejné prostranství (zatravněná plocha). Musíme v takovém případě použít při fakturaci stavebních prací přenesenou daňovou povinnost, nebo to můžeme považovat za výkon veřejné správy, když už z toho žádné výnosy plynout nebudou?

Můj názor v tomto případě je, že tím, že jde o likvidaci majetku, jehož poslední užívání byla ekonomická činnost, tak bych rozhodně pracoval s přenesenou daňovou povinností. Dokonce je to vázáno i na myšlenku, že pokud tam byly třeba aplikovány odpočty DPH koeficientem, tak bych i likvidaci uplatnil koeficientem (je to "zakončení života" věci používané k ekonomické činnosti).

Dobrý den, prosím o pomoc při vyřešení tohoto problému: Pro rozšíření průmyslové zóny město nakoupí pozemek a provede na něm zatrubnění potoka. Tento pozemek by měl být prodán společnosti Škoda Auto. Podle zákona o investičních pobídkách jsou výdaji, které mohou být podpořeny pozemky, budovy a zařízení, tedy nikoli stavby. Podle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách jsou vodní díla, která mj. slouží k umělému usměrňování odtokového režimu povrchových vod, stavby. Za takovou stavbu je možné považovat i zatrubnění potoka. Podle obč. zákoníku není stavba součástí pozemku, avšak podle nálezu Ústavního soudu ze dne 24.5.1994 meliorační zařízení umístěná pod povrchem pozemku nejsou stavbou ve smyslu § 120 odst.2 obč.zákoníku, ale součástí pozemku ve smyslu § 120 odst.1 obč. zákoníku. Neudělá město chybu, když prodej pozemku se zatrubněním pojme jako plnění osvobozené od DPH? Ještě nám do toho vstupuje rozsudek Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 288/2004, který řeší zatrubnění vedoucí pod rodinným domem, ale to doufám není tento případ. O pořízení zatrubnění nebude účtováno jako o stavbě, ale jako o "technickém zhodnocení pozemku", čili v provozních nákladech?

Já se obávám, že se bavíme ryze o právním problému, na který možná asi nebudeme schopni dát relevantní odpověď (s tou by měl přijít právník ...). Fakticky řešíme, zda zatrubnění je součástí pozemku či nikoliv. Chci předem upozornit, že se názory nejvyššího soudu od devadesátých let v tomto ohledu výrazně vyvíjely (od původního režimu, kdy velká část liniových staveb byla hodnocena jako součást pozemku do stavbu, kdy je jim stále více přiznáván status samostatné věci). Pokud jsem se díval na něco nejnovějšího, tak mne zaujal judikát Nejvyššího soudu z března 2013 řešící problematiku zatrubnění - viz níže. Je zde zmiňován i ten judikát z roku 2004, nicméně dále ještě reagováno ..... - když si to přečtete, tak celkem soud nepochybuje o tom, že dané zatrubnění zmiňované v rozsudku je samostatnou stavbou.

Pokud by tedy daný judikát byl aplikovatelný na Váš případ, bylo by potřeba mít ve smlouvě jak prodej pozemku, tak i stavby. Samozřejmě by zde také platilo to, že na pozemku je umístěna stavba jako věc. Také v účetnictví by potom zatrubnění bylo chápáno jako stavba na účtu 021.

Ode dne účinnosti občanského zákoníku č. 141/1950 Sb. přestaly být stavby součástí pozemku, i když šlo o stavby zřízené dříve, tedy za účinnosti obecného občanského zákoníku.

(Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 22 Cdo 2128/2011, ze dne 20.3.2013)

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně Rybářství T. a. s., se sídlem v L., zastoupené JUDr. J.D., advokátem se sídlem v J.H., proti žalovanému J. P., bytem v P., Z. 601, zastoupenému JUDr. J.T., advokátem se sídlem v P., o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 4 C 16/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 18. února 2011, č. j. 15 Co 28/2011-137, tak, že rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 18. února 2011, č. j. 15 Co 28/2011-137, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Z odvodnění :

Žalobkyně se proti žalovanému 1) J. P. a žalovanému 2) Městu P. domáhala určení, že každý ze žalovaných je vlastníkem „nemovitosti zatrubnění vodního toku na st. p. č. 298/1 v k. ú. P. pod hrází rybníka ‚T.’, zbudovaného na p. č. 1457/1 v KÚ P.“. Uvedla, že je vlastnicí rybníka, pod jehož hrází se nachází výrobní areál žalovaného 1), zahrnující mimo jiné i st. p. č. 298/1. Žalovaný 1) oznámil žalovanému 2), že „vypouštěcí kanál rybníka“ na uvedeném pozemku, jehož není vlastníkem, je v důsledku zřícení klenby v havarijním stavu. Městský úřad v Pelhřimově ve vodoprávním řízení o provedení udržovacích prací dospěl k závěru, že před rozhodnutím je třeba vyřešit jako předběžnou otázku vlastnictví k opevnění vodního toku na st. p. č. 298/1 k. ú. P., vyzval účastníky k podání žaloby o určení vlastnictví a řízení přerušil. Podle žalobkyně zatrubnění vodního toku je samostatnou věcí, která byla zbudována při stavbě budovy, náležející nyní žalovanému 1). Ten také zatrubnění celoročně užívá – svádí do něj užitkovou a povrchovou vodu. Stejně jej užíval i právní předchůdce žalovaného, Agrostroj Pelhřimov, který jej při prodeji zjevně považoval za součást stavby. Žalobkyně navrhovala, aby soud určil, že vlastníkem zatrubnění je žalovaný 1), případně žalovaný 2), půjde-li o věc opuštěnou.

Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11. listopadu 2010, č. j. 4 C 16/2010-113, výrokem pod bodem I. určil, že žalovaný 1) je vlastníkem „nemovitosti zatrubnění vodního toku na st. p. č. 298/1 v KÚ P. pod hrází rybníka „T.“ zbudovaného na p. č. 1457/1 v KÚ P.“, výrokem pod bodem II, zamítl žalobu ve vztahu k žalovanému 2) - Městu Počátky, a rozhodl o nákladech řízení. Zatrubnění považoval za příslušenství nemovitostí náležejících žalovanému 1).

K odvolání žalovaného J. P. (dále jen „žalovaný“) Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18. listopadu 2011, č. j. 15 Co 28/2011-137, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v napadeném výroku I., kterým bylo žalobě vyhověno, a ve výroku II. o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným. Rozhodl také o nákladech odvolacího řízení. Původní žalovaný 2) již nebyl účastníkem odvolacího řízení a není účastníkem řízení dovolacího.

Odvolací soud uvedl, že objekt, jehož vlastníkem je nyní žalovaný (bývalá továrna J. B.), existoval již v 19. století. Je nesporné, že zatrubnění bylo mimo jiné postaveno k tomu, aby nad původní otevřenou stokou mohly být vybudovány budovy. Pak je třeba posuzovat vznik této stavby podle tehdy účinného obecného občanského zákoníku z roku 1811. Ten byl ovládán zásadou superficies solo cedit. Jestliže zatrubnění bylo vybudováno na pozemku náležejícím stavebníkovi, stalo se součástí pozemku. V daném případě nelze vycházet z rozsudku Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 28 Cdo 288/2004, neboť v uvedené věci byl stavebníkem vodního díla subjekt odlišný od vlastníka pozemku. Kromě toho odvolací soud nesdílí názor, že otázku charakteru sporné stavby je třeba posuzovat podle aktuální právní úpravy. Jestliže se stavba podle právního předpisu účinného v době jejího vzniku stala součástí pozemku, nemohla se později stát samostatnou věcí jen proto, že zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, s účinností od 1. 1. 1951 zásadu superficies solo cedit opustil. K tomu by bylo třeba určité právní skutečnosti, se kterou by byl takový důsledek spojen. K ničemu takovému nedošlo a zatrubnění je tak součástí pozemku, který je vlastnictvím žalovaného.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Jeho přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu ve znění do 31. 12. 2012 (dále „o. s. ř.“) a uvádí, že uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Rozhodnutím zásadního významu činí rozsudek odvolacího soudu:
1) Otázka, zda stavbu jako součást pozemku je třeba posuzovat podle aktuální právní nebo právní úpravy účinné v době vzniku stavby. Odvolací soud rozhodl, že určující je právní úprava v době vzniku stavby, což je v rozporu s právním závěrem vysloveným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. července 20004, sp. zn. 28 Cdo 288/2004. Jestliže odvolací soud vycházel z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 13. srpna 1996, sp. zn. 11 Cmo 140/96, jde o rozhodnutí překonané právě jmenovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu.
2) Pro případ, že dovolací soud bude považovaný za správný názor, že pro posouzení otázky, zda je stavba součástí pozemku, je určující právní úprava účinná v době vzniku stavby, nedovolují provedené důkazy učinit zjištění o skutečnosti, kdy bylo zatrubnění postaveno. Jestliže už v roce 1859 docházelo k rozšiřování a převodu v dotčené lokalitě, není zřejmé, že už v té době existovalo zatrubnění. Teprve z roku 1881 je záznam, že rybník a továrna měla jednoho vlastníka. Kromě toho nelze pominout, že od 1. 1. 1871 byl účinný vodní zákon č. 71/1870, který považoval za předmět soukromého vlastnictví vody v rybnících, včetně vod v odtocích. To znamená, že spojoval vlastnictví odtokových zařízení s vlastnictvím rybníka, z něhož byly odtoky vedeny, nikoli s vlastnictvím pozemku.

Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

Dovolací soud postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod upravený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné. Rozhodnutí odvolacího soudu není v souladu s judikaturou dovolacího soudu.

Součástí věcí je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila (§ 120 odst. 1 obč. zák.). Stavba není součástí pozemku (§ 120 odst. 2 obč. zák.).

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. července 2004, sp. zn. 28 Cdo 288/2004, publikovaném v časopise Soudní judikatura č. 8/2004, resp. v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 2903, uvedl, že zatrubnění potoka jako vodní dílo vedené pod povrchem pozemku - zastavěné plochy, na níž stojí obytný dům - není jako stavba součástí pozemku, ale je samostatným předmětem vlastnictví (samostatnou věcí). Na uvedený právní názor odkázal dovolací soud např. v usnesení ze dne 5. listopadu 2007, sp. zn. 22 Cdo 2903/2006, a v usnesení ze dne 20. května 2009, sp. zn. 30 Cdo 2377/2007. Tento závěr však odvolací soud nepřejal s odůvodněním, že právní režim stavby je třeba posuzovat podle právního stavu v době jejího vzniku. Protože sporná stavba byla pořízena za účinnosti obecného zákoníku občanského z roku 1811, navíc vlastníkem pozemku, stala se součástí pozemku a je jí doposud. Tento názor však není správný.

Občanský zákoník č. 141/1950 Sb. v § 25 stanovil, že stavby nejsou součástí pozemku. Podle § 562 tohoto zákoníku platilo: „Ustanoveními tohoto zákona se řídí, pokud není dále ustanoveno jinak, i právní poměry vzniklé před 1. lednem 1951; do tohoto dne se tyto právní poměry řídí právem dřívějším“. Z toho je zřejmé, že ode dne účinnosti uvedeného zákoníku přestaly být stavby součástí pozemku, i když šlo o stavby zřízené dříve, tedy za účinnosti obecného občanského zákoníku. Lze podotknout, že v opačném případě by stavby, postavené před 1. 1. 1951, byly až dodnes součástí pozemku. Otázkou, zda zatrubněný potok snad není součástí jiné stavby se v dovolacím řízení, které má jen přezkumný charakter, nebylo možno zabývat.

Právní názor, na kterém je založen rozsudek odvolacího soudu, tedy není správný. Námitkami skutkové povahy tak nebylo třeba se zabývat; ostatně z § 237 odst. 3 o. s. ř. vyplývá, že dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř., který tyto námitky naplňují, nelze v tomto řízení uplatnit.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, 3 o. s. ř.).

Potřebovala bych upřesnit přenesenou daňovou povinnost při opravě komunikací. Již v loňském roce nám jedna firma opravovala naší místní komunikaci - nový asfalt a fakturu nám za to vystavila v režimu přenesené daňové povinnosti aniž by se nás někdo ptal. V letošním roce nám tyto opravy povrchů komunikací provádí jiná firma a ta nám to fakturuje včetně DPH neboť ve smlouvě o dílo je uveden odstavec: DPH bude účtována v souladu se zákonem č. 235/2004 Sb., o DPH. Objednatel prohlašuje v souvislosti s úpravou režimu přenesené daňové povinnosti při poskytnutí stavebních nebo montážních prací zakotvené v § 92e zákona č. 235/2004 Sb., o DPH, že nepoužije přijaté plnění pro účely, které jsou předmětem daně, ve vztahu k danému plnění nevystupuje jako osoba povinná k dani. Pan starosta ani neví, že toto ve smlouvě o dílo podepsal. Prosím o vysvětlení, která z variant je správná. Zda fakturace v režimu přenesené daňové povinnosti nebo fakturace včetně DPH. Děkuji

Když si vezmete tu aktuální situaci, jak je ošetřena v jednotlivých informacích GFŘ, dostanete se k následujícímu závěru:

- pokud je to stavební činnost v CZ CPA 41 - 43 a je to k ekonomické činnosti - musí být režim PDP aplikován

- pokud je to stavební činnost v CZ CPA 41 - 43 a není to k ekonomické činnosti - tak podle GFŘ by správně neměl být režim PDP aplikován (někteří poradci s tím ale nesouhlasí), nicméně pokud se dohodneme a v režimu PDP bude vystaven doklad, tak je to v pořádku. Tedy fakticky se dostaneme do pozice, že v tomto případě "může" být režim PDP aplikován.

Vedla jsem dnes dlouhý rozhovor s dodavatelem GINISu. Jednalo se o DUUP pro zaúčtování závazků z přijatých faktur, které byly v režimu reverse charge. Šlo o to, že najednou KDF bere za DUUP den, kdy je faktura doručena, i když se jedná o daň a náklady předešlého měsíce. Bylo mi řečeno, že nesmím závazek zaúčtovat dřív, než mám fakturu. Mám tedy fakturu s DZP duben, faktura došla a byla evidována 2.5.2013. Závazek a účtování o dani prý patří do května a daňově je vše v pořádku, protože daňová doloženost za duben to bude vykazovat správně. Je to opravdu tak, že účetní a daňový režim se v období může lišit? Jak potom odkontroluji DPH např. na 5 střediscích, když se budu vlastně s DPH vracet do daňových doložeností předešlých měsíců? Je názor metodiků dodavatele SW správný a já od začátku princip účtovat do období, s nímž daná věc věcně a časově souvisí uplatňuji špatně? Jsou tedy špatně i mé požadavky, aby dodavatelé vystavovali faktury včas a pokud se objeví RCH, aby byla faktura hotová ještě do data měsíční účetní závěrky? (aby se nemuselo dělat DDP?) Jak to vlastně je?

Tady se obávám, že se trochu dostáváme do otázky nastavení konkrétního software....

Případ, který popisujete z hlediska DPH patří jednoznačně do dubna - tedy v dubnu jste v režimu PDP povinni přiznat daň (daň přiznáváte k datu uskutečnění zdanitelného plnění, nikoliv ke dni přijetí daňového dokladu) a stejně tak do dubna máte případný nárok na odpočet daně. Pokud by se to zařadilo až do května, máte pozdní odvod DPH.

Nyní k otázce, kdy vzniká DUUP u "závazku" (nákupu služby). Okamžik uskutečnění účetního případu je definován v ČÚS 701

6.3. Okamžikem uskutečnění účetního případu je zejména den, ve kterém dojde ke splnění dodávky, vzniku závazku, platbě závazku, vzniku pohledávky, inkasu pohledávky, postoupení pohledávky, vkladu pohledávky, poskytnutí či přijetí zálohy, převzetí dluhu, zjištění manka, schodku, přebytku či škody, pohybu majetku uvnitř účetní jednotky a k dalším skutečnostem vyplývajícím z jiných právních předpisů nebo z vnitřních poměrů účetní jednotky, které jsou předmětem účetnictví a které v účetní jednotce nastaly, popř. existují odpovídající listiny (účetní záznamy) týkající se účetních případů (např. bankovní výpisy).

Nicméně splněním dodávky rozhodně nemůžeme chápat přijetí či vystavení faktury - ale okamžik, kdy dojde ke splnění sjednaných parametrů služby ... - tady dle mého názoru vzniká pohledávka (závazek) a to bez ohledu na vystavení dokladu. Takto se účtovalo běžně do novely zákona o DPH a samozřejmě budu předpokládat, že takto třeba účtujete i o svých pohledávkách. U závazků (jiných než PDP) vznikl problém, že nárok na odpočet byl odsunut na obdržení faktury. S tím se některé softwary vyrovnaly tím, že to jako závazek zaúčtovávají do třeba do 4/2012, zdaňovací období mají ale květen - tedy do odpočtu to jde v květnu (netýká se faktur v PDP) - tedy potom na 343 je vykazováno něco, co bude předmětem odpočtu DPH až v následujících měsících. Toto je dle mého názoru správnější způsob vedoucí ke správnému vykázání závazku (je také nutno přemýšlet tak, že třeba kupuji zásoby a ty objektivně na skladu mám ....). Nicméně u některých software se ten nový požadavek MF řešil jinak - tedy že závazek a také nárok na odpočet DPH vzniká stejně (jen se to nesmí týkat PDP) - potom to do běžného období (duben)  dostávají pomocí 383 nebo 389 (respektive to řeší jen na konci roku). ZN

Stavíme Kanalizaci a ČOV v obci. Zastupitelstvo na svém zasedání rozhodlo, že veřejná část kanalizačních přípojek bude majetkem majitelů nemovitostí, na tuto veřejnou část si každý majitel nemovitosti přispěje částkou 5 tis. Kč a obec doplatí rozdíl za jednotlivé přípojky (dle faktur od dodavatele). Neveřejná část kanalizační přípojky je plně v režii majitelů nemovitostí. Nyní mám faktury od dodavatele a budu s majiteli nemovitostí uzavírat darovací smlouvy na finanční dar ve výši rozdílu 5 tis a skutečné ceny, který je možné použít výhradně na platbu veřejné části kanalizační přípojky. Součástí darovací smlouvy bude i faktura od dodavatele a doklad od zaplacení faktury a pokladní doklad o zaplacení spoluúčasti majitelů nemovitostí. Finanční dary budou v rozmezí od 4 tis. Kč do 45 tis. Kč. Musí majitel nemovitosti z tohoto daru odvést darovací daň ? Pokud ano, do jaké výše je osvobozeno, pokud tomu tak je a přiznání by se muselo podat za všechny jednotlivě, nebo pouze za ty občany, kterým výše daru přesáhne osvobození ?

Posíláme zatím jen námět k diskusi, co se u vás vlastně dělo:

Jak to popisujete, tak si nejsem jistý, zda nedošlo k určitému právnímu "překombinování" - vy to fakticky popisujete jako stav, kdy FO dává dar ve výši 5 tis. Kč, aby reciprocitně došlo k darování dané části stavby.

Já to zkusím přeložit, k čemu v rámci daných právních úkonů dojde - nemáme se tady bavit spíše o úplatném převodu části stavby (případně, vypořádání spoluvlastnictví, neboť jak jsme si nechali analyzovat, tak něco jako veřejná část a soukromá část přípojky právně fakticky neexistuje) a to za cenu ve výši 5 tis. Kč? Pokud to vezmete takto, tak vůbec neřešíme něco jak daň darovací a jediné co řešíme je otázka DPH, kdy převod bude muset být dozajista s DPH a je jen otázkou, zda nevzniknou problémy v tom, že daná stavba stála třeba 30 tis. Kč - uplatnili jste odpočet a nyní bysta odváděli DPH z 5 tis. Kč. Já bych si myslel, že to možné je, samozřejmě ale nemohu úplně vyloučit, že by to mohlo být označeno jako zneužití práva.....

Opravujeme obecní byt. Několik firem nám provádí tyto opravy. Nájemné vybíráme bez DPH. Mají nám firmy účtovat práce s DPH nebo jako PDP? A pokud odvedeme my daň za ně nebo obráceně oni za nás stane se něco? Děkuji za odpověď!

Systém je takový, že nájem - byť je osvobozený od DPH, je také ekonomickou činností. Z tohoto pohledu by dané práce měly být rozhodně fakturovány v režimu PDP.

Teď co se stane, pokud to nebudete dělat v PDP - budu komentovat současný stav, nemohu komentovat, kam se to vyvine třeba za rok. Teoretický problém je v tom, že u takového plnění má příjemce přiznat daň bez ohledu na skutečnost, jak se zachoval dodavatel - tedy teoreticky může být požadováno zaplacení daně příjemcem plnění bez ohledu na to, zda dodavatel uhradil daň či nikoliv. Samozřejmě to je nyní teorie - jestli bude do budoucnosti takto postupováno prakticky i ze strany FU - nejsem to schopen vyloučit, nicméně nyní takovou agendu FU spíše nezvládají. Praktický problém vidím v tom, pokud by se stalo, že dodavatel by DPH neodvedl (třeba by zkrachoval ...) - tady by mohlo být o něco pravděpodobnější, že FU by se o úhradu daně obrátil na vás, jako na dlužníka ....

Takže pokud shrnu - raději bych se snažil to do režimu PDP dávat - zejména větší faktury... - skutečně ta rizika dvojí úhrady DPH (dodavateli a pak FÚ) při chybném postupu úplně vyloučit nejde.

Obec uzavřela smlouvu s firmou o umístění zařízení na 22 stožárech veřejného osvětlení. Smlouva na dobu určitou. Roční nájemné 200,00 Kč , nájemné pokrývá i náklady na elektrickou energii. Zařízení bylo umístěno i na budovách MŠ,ZŠ, Chráněné byty pro seniory. ( zařízení pro přenos dat z plynoměrů). Jak zaúčtujeme, zda odvedeme DPH. Jsme plátci DPH.

Toto je z mého pohledu poskytnutí práva umístění určitého zařízení - tedy zdanitelné plnění v sazbě 21 %. Pokud je tedy "nájemné" ve výši 200 Kč jako cena konečná, musíte se podívat do smlouvy, tak potom oddaníte směrem dolů.

Zaúčtování - předpis pohledávky:

MD 311  200

Dal 603 (602)  165,29 - zaokrouhlení je samozřejmě na vás

Dal 343              34,71

Příjem z hlediska rozpočtové skladby - buď obecně příjem z poskytovaných služeb nebo nájemné.

Prosím o konzultaci k tomuto: pokud se nejedná o ekonomickou činnost, nesmí být na fakturách uvedeno DIČ. Toto mi sdělil dodavatel služby, po kterém jsem chtěla aby na fakturu doplnil naše DIČ. Obce, které mají daňové poradce jej instruovali o situaci, když se nejedná o ekonomickou činnost, že nemá na vystavovaných fakturách uvádět DIČ příjemce služby nebo zboží.

Tato záležitost nebyla až do okamžiku přenesené daňové povinnosti řešena - obecně se bralo, že se automaticky plátcům DIČ doplňuje. Po zavedení přenesené daňové povinnosti "vymysleli" (myslím tím finanční správu, ale za akceptace daňařů), že to rozlišení k ekonomické a k neekonomické činnosti bude vyplývat z rozdělení zda předložil či nepředložil DIČ a tedy logicky ve vazbě na to bude nebo nebude uvedeno DIČ na faktuře.

Z mého pohledu je to teoretická myšlenka, která je ale prakticky neproveditelná. Dobře víte, že v některých situacích není vůbec jasné, k jaké činnosti daná věc bude používána a že toto striktní rozdělování je skutečně v teoretické rovině. Já jsem v jedné diskusi argumentoval také tím, že pokud nebudu mít doklad s DIČ, může nastat následně problém s uplatňováním odpočtu, pokud se ukáže, že vstup k ekonomické činnosti je.

Takže můj pohled na věc - doklad vystavený dodavatelem s DIČ byť ne k ekonomické činnnosti je platný daňový doklad. Ostatně to analogicky lze i dovodit z informace GFŘ, která třeba u přenesené daňové povinnosti připouští, že se mohu postavit do pozice "plátce", byť se jedná o plnění, které k ekonomické činnosti není. Pokud obdržíte doklad daňový neobsahující DIČ, který ale není spojen s ekonomickou činností (a zejména pokud nemáte nárok na odpočet daně) - tak se taky nic neděje.

PS: Víte - jen mne na tom nejvíce dojímá, že se stále v republice nejsme schopni dohodnout, co to ta ekonomická činnost je. (ZN)

Obec má kulturní dům , kde máme dlouhodobé ( byt správce) i krátkodobé pronájmy(jiná firma pořádá koncerty). Nyní se bude provádět zateplení celé budovy a bude hrazeno z dotace SFŽP a Fondu soudržnosti EU. Máme udělat prohlášení, zda budeme uplatňovat odpočet DPH a v jaké výši. Pokud budeme uplatňovat částečný nárok , tak máme uvést roční vypořádací koeficient za poslední rok. Máme nárok na odpočet DPH u této akce ? Z min. roku žádný koeficient nemáme, neuplatňovali jsme krácený odpočet a na FU mi řekli , že ho uvádět nemusím. Můžu ho nyní stanovit odhadem na r.2013? Ještě jeden krátký dotaz. Obec prodává staré auto fyzické osobě. Při jeho nákupu obec nebyla plátcem DPH. Musím nyní odvést DPH z prodejní ceny.

Budu vycházet ze skutečnosti, že je stav takový, jak popisujete - tedy objekt výhradně k ekonomické činnosti - buď krátkodobé pronájmy s DPH nebo dlouhodobé osvobozené. Uvádím to proto, že by zde také mohly být pořádány akce zdarma - potom by to bylo ještě na poměrné krácení odpočtu daně podle §75....

Nyní chtějí vypořádací koeficient - tady bohužel nemůžete vyjít z předpokladu na rok 2013 (takto je možno postupovat pouze v prvním roce plátcovství). Sice jste koeficient nepoužívali, nicméně nyní jej fakticky začnete používat a musíte tedy vyjít z hodnot přiznání minulého roku - to není možno udělat jinak.

Zjednodušeně jej spočtete jako podíl:

čitatel -  ř. 1 + ř. 2 + ř. 25 - ř. 51 první sloupec

jmenovatel - čitatel + ř. 50 - ř. 51 první sloupec.

Není asi takovým problémem vypočítat to z přiznání. Jiný problém ale nastane v situaci, pokud byste ta přiznání neměli správně (tedy věděli byste o tom) - zejména se to stává, že obce pořádně nevyplňují ř. 50 přiznání. Tím by vám koeficient vyšel hrozně vysoký a fakticky by to vypadalo, že máte velké odpočty daně, které ale nebudou ve vazbě na konečné vyúčtování pravda. Já bych za těchto okolností podal dodatečné přiznání třeba na 4Q/2012, kde bych hodnoty osvobozených plnění "narovnal" na správnou výši a stanovil tak správný koeficient - ale to jde skutečně jen prostřednictvím dodatečného přiznání.

U druhého problému - předpokládám, že to bylo osobní vozidlo pořízené ještě v době, kdy obecně nemohl být nárok na odpočet DPH (i u plátců) - já jsem zastánce toho, že u prodeje takových aut je možno aplikovat přechodné ustanovení, podle kterých se jedná o prodej osvobozený od daně (potom by to správně měl být ř. 50 a zároveň ř. 51 přiznání) - nicméně i pokud se to tam neuvede, tak třeba právě vliv na koeficient to nemá ...